Můj Příběh

Jmenuji se Alice a jsem úplně obyčejná holka z vesnice, která si tímto způsobem plní své sny.

Nebyla jsem však vždy tvořilkou, která hledá jiný způsob života, než ten, který nám systém předkládá jako jediný možný.

Pracovala jsem pro velké korporátní firmy které kladly důraz především na výsledek a individualita jedince nikoho moc nezajímala.

Byla jsem hnána za výkonem, za splněním norem a cílů a vlastně jsem si ani neuvědomovala absurditu toho, co dělám, a proč to vlastně dělám.

Dělali to tak všichni ostatní, tak to tak asi má být, asi je to tak v pořádku.

 

Když jsem ve svých 32 letech vážně onemocněla a byla jsem proti své vůli donucena se zastavit, byla to pro mě obrovská rána.

Ze dne na den zmizel celý můj předešlý život a já bojovala o holý život. 

Dostala jsem se na úplné dno, jak fyzické, tak psychické a nevěděla jsem, jak se z toho dostat ven.

Bylo to pro mne nekonečné období plné bolesti a zoufalství, nic z toho, co jsem se za celý svůj život naučila nefungovalo, a já musela začít hledat způsoby nové.

Měla jsem však spoustu času, který mi v minulosti chyběl a konečně jsem mohla pohlédnout na svůj dosavadní život a celý jej přehodnotit.

Celým tímto nekonečně dlouhým očistným procesem, jsem však nemohla projít sama, pomohla mi v tom především má víra. Víra v to, že vše se děje z nějakého důvodu, víra v to, že vše je vedeno, Víra v Boha!

Nyní, když se ohlédnu zpět a vidím celou tu situaci s odstupem, pociťuji velkou vděčnost, ale upřímně znovu bych to už prožít nechtěla.

 

V průběhu nemoci jsem pociťovala asi největší frustraci a deprese z toho, že již nikdy nebudu schopná nic dělat, že již nikdy nebudu nijak užitečná pro celek. 

Moje mysl nedokázala vymyslet vůbec nic, co bych mohla ve svém zdravotním stavu dělat, a to mě neskonale trápilo a sžíralo.

 

Až jednoho dne mi do života vstoupilo Macramé.

Z počátku jsem začala tvořit závěsné dekorace, andělíčky ale nakonec to byla právě technika výroby Macramé Dolls, která mne úplně pohltila a já 

najednou věděla, že tohle je ONO!

 

Byla jsem v té době již déle než rok odstřižena od celého světa a najednou jsem díky tvoření rodinných portrétů začala znovu komunikovat se světem.

Musela jsem být však velmi opatrná a nepřetěžovat se, protože každý neuvážený krok vpřed mě vždy vrátil o dva kroky zpátky.

Věděla jsem však už tehdy úplně jistě, že tohle je moje cesta!

 

Zamilovala jsem si ztvárňování reálných osob, z každé fotografie (předlohy). na mne vždy dýchala úplně jiná esence pocitů a já ve své hlavě začala skládat výsledný portrét. 

Začala jsem si hrát s barvami a začínala jim postupně rozumět.

Jejich zákonitostem, ladění i tomu jak na nás působí. 

V průběhu nemoci jsem trávila většinu času procházkami a zkoumáním přírody a najednou jsem viděla barvy úplně všude.

Jejich propojení byť na první pohled vypadalo nahodile vždy v konečném důsledku tvořilo jedinečnou kompozici. 

Každý to můžeme vidět, jen se zastavit a pokorně se dívat. Je to tu pro nás v každičkou chvíli.

 

Moje práce se začala postupně líbit i lidem mimo mé nejbližší okolí a já se přes své výrobky začala pomalu znovu vracet do normálního života.

Věděla jsem však, že už nemohu znovu najet do známých kolejí, znovu začít pracovat na výkon, protože bych to prostě nezvládla.

Proto jsem se rozhodla, že musím vše důkladně promyslet, do posledního detailu připravit.

Během své nemoci jsem se naštěstí naučila mnohé, mimo jiné trpělivosti, pečlivosti a pořádku, díky nimž jsem pomalu začala tvořit své budoucí podnikání.

 

Výrobou portrétů to však nekončilo, bylo nutné je i hezky zabalit.

Věděla jsem že obal je minimálně tak důležitý, jako výrobek sám, především, když bylo mým záměrem, vyrábět Osobní dárky.

K tomuto nápadu mě to přivedlo naprosto intuitivně a to tak, že jsem se rozhodla obdarovat svými portréty své nejbližší, kteří při mě stáli v dobách nejtěžších a nejvíce mi pomáhali.

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela jak nádherný pocit to je, když se Vám podaří vyjádřit vděčnost, nebo lásku těm, kteří si to opravdu zaslouží a udělat jim tím upřímnou radost.

 

Velice zajímavým poznatkem pro mě bylo i to, že nejlepší bylo dárek věnovat jen tak, bez čekání na nějakou příležitost (narozeniny, vánoce), prostě tehdy, když to tak cítím a obdarovaný to vůbec nečeká.

Není to tudíž žádný z nucených konvenčních dárků, které nám udávají naše tradice.

Je to dárek od srdce - prostě jen tak z Lásky..

 

Zároveň pro mě bylo nejkrásnější jej darovat tak, aby u rozbalení byla jen daná osoba sama!

Ano nebýt osobně u jeho rozbalování! Možná Vám to přijde divné, chcete přece vidět jak bude obdarovaný reagovat, ale to je právě ten kámen úrazu!

Naše přítomnost není v tomto případě nikterak žádoucí a to proto, že takto má obdarovaný jedinečnou možnost vychutnat si své emoce sám.

Bez toho aby musel plnit očekávání dárce, aby vyjádřil to či ono, nemusí se ovládat ani přetvařovat.

Nemusí se tvářit radostně i když to tak třeba necítí, protože to od něj nikdo neočekává, nemusí držet slzy dojetí, protože velký kluci přece nepláčou!

Nemusí se soustředit ven ale dovnitř.

Je sám se svými vlastními emocemi a může si je tak prožít naplno.

 

Ale nebylo to lepší jen pro obdarovaného. Bylo to lepší i pro mne. Nemusela jsem čekat na slova díků. Odpadly i moje obavy z toho jaká reakce vlastně bude. Zda se dárek bude doopravdy líbit? Bude reakce upřímná? Nebude to celé působit tak nějak nuceně?

Bylo to vlastně takové darování bez čekání na odměnu. Dávání bez braní..

A víte co? Nakonec jsem vlastně o žádné reakce nepřišla, ba naopak. Obdarovaná osoba mi vždy nakonec své pocity popsala a vyjádřila upřímně to co doopravdy cítila, co si mohla dovolit cítit! 

 

 

Ale zpátky k věci.

Upřímně jsem byla dosti překvapena, kolik práce mi vytvoření dárkového balení dalo.

V hlavě jsem měla sice jasnou představu, ale uvést ji do praxe bylo poněkud náročnější.

Vždy jsem věděla, co by mělo balení obsahovat, ale už ne, kde dané věci sehnat. Obvolala jsem desítky různých e-shopů, navštívila spoustu kamenných obchodů, mluvila se spoustou lidí ale většinou jsem se výsledku dobrala až po delší době.

Vše trvalo velmi dlouho, protože jsem vždy musela daný materiál sehnat, koupit a otestovat, a často zjistila, že nesplňuje mé požadavky a začala hledat znovu. 

Musela jsem řešit jak cenu, tak dostupnost a ideálně i místo kde nakupuji, aby nebyly náklady na následnou dopravu moc velké.

Od krabice, výplně až po propagační materiály. Každý detail byl stejně důležitý jako jiný! (K výrobě jedné krabice je zapotřebí minimálně 32 různých materiálů - no věřily by jste tomu?)

Pro výrobu propagačních materiálů v podobě nálepek, visaček a vizitek bylo zapotřebí se i pojmenovat a vyrobit si i své vlastní logo. 

Logo, které má pro mne dodnes velký význam. 

 

Všehovšudy mi jen vytvoření dárkového balení a všech detailů zabralo téměř půl roku.

 

Věděla jsem, že chci vytvořit e-shop , místo kde si lidé budou moci sami nakonfigurovat a nechat vyrobit osobní dárky pro své blízké.

Tato představa byla však na míle daleko tomu, co mne při vytváření e-shopu vlastně čekalo. 

Musela jsem vyřešit jak funkčnost a grafiku, tak i jeho právní stránku.

Bylo to nekonečné moře času, které jsem strávila nad jeho vymýšlením a ztvárňováním, přece jen jsem e-shop dělala poprvé, ale musím se přiznat že bez pomoci přátel, bych ho snad nikdy nedotáhla do konce.

Každý bod byl pro mě něčím novým a já se musela nořit do všech těchto odvětví a často mi z toho všeho šla hlava kolem.

Bylo zapotřebí e-shop vytvořit tak, aby byl  pro nakupující jednoduše ovladatelný a intuitivní, což v případě výrobků na zakázku nebylo vůbec snadné.

 

Zakomponování mých představ do již předpřipravených šablon, které mi platforma na které e-shop provozuji nabízela, nebylo vůbec jednoduché.

A řešení e-shopu na míru, které se pohybovalo v řádech statisíců pro můj malý projekt nebylo reálné už vůbec..

 

Mockrát jsem přemýšlela nad tím, že to prostě nedokončím, že to celé vzdám, ale to jsem prostě udělat nemohla.

Je to takový zvláštní pocit, víte co chcete udělat, jen nevíte jak, a nikdo na světě Vám nemůže poradit, protože tím tvůrcem jste jen a jen VY sami!

 

Nakonec se však vždy našlo nějaké řešení, které sice nebylo přesně takové jaké jsem si představovala, ale zato mnohem lepší!

Po půl roce snažení, které stále brzdil a brzdí můj zdravotní stav, se mi konečně podařilo celý projekt dokončit.

 

Ať už však byla a je moje cesta za mým snem jakkoliv nesnadná, naplňuje mne velkou radostí a poprvé v životě mohu říct, že jsem doopravdy šťastná.

Ne snad proto, že bych vydělávala velké peníze, nebo že bych měla již teď veliký úspěch, ale především proto, že konečně dělám něco, co mne opravdu naplňuje a baví :)

Z celého srdce přeju i Vám všem aby jste v životě nalezli něco, co Vám tento pocit vnitřní spokojenosti dá, a aby jste u toho vydrželi i přes všechny překážky, které Vám život bude klást.

Stojí to za to!

 

Vaše Macra_ell